pátek 7. září 2012

Praha - Meziměstí - Praha - Lisabon :-)

Konečně jsem se dostala k tomu, že začnu psát :-) nebude to nejspíš taková slohovka, jakou už zvládl Tom ( http://erasmus-tampere2012.blogspot.fi/ ), ale tak bylo mi blbé to psát ve škole, když mám předstírat studium čehosi, co bude základem pro mou diplomku...ale o tom později :-)

V Praze na praxi jsem skončila v pátek 31.srpna. Jíťa s Tondou si udělali výlet do Prahy a naložili našeho fordíka skoro až po střechu a na střechu šupli naše kola - inu první hysterie za námi... Pak následoval maraton u babiček (jak Tondislávek ftipně jednou kolem půlnoci u láhve bílého poznamenal: "a hlavně se holko se všema rozluč") no a v neděli večer jsem dojela domů...a přebalovací maratón mohl začít :-)

V pondělí začala fáze vybalování věcí z Prahy a následovalo praní...abych mohla v úterý přejít do fáze žehlení a prvního kupičkování :-) pro odreagování následovalo jedno, maximálně dvě píva s kamarády na nádraží :-D a ve středu pokračoval kupičkovací maraton...začala jsem třídit věci na "nezbytné" a "když zbyde místo" :-) pak jsme šli ještě jednou na pívo, protože Péťa minule nemohl. A tam mě osvítilo, že jsem si sbalila šatičky, ale lodičky NE, a ty už se mi tam fakt nevlezou :-D a když pak Péťa přišel s váhou k nám (jelikož u píva bystře poznamenal něco o Mohamedovi a hoře a mém kufru a váze) a zjistili jsme, že můj "kufřík" má 27 kilo a nějaké drobné...začala druhá vlna hysterie :-)

Vsuvka od strejdy googlu a tety wiki: "Hysterie je psychický stav s charakteristickou výraznou a nestabilní emotivitou (citlivostí), se sklonem k primitivním reakcím a s pocitem životního neuspokojení."  :-)

Nakonec, s vypětím všech sil, jsem se dostala na 22,6 kg s kufříkem a 8 kg s batůžkem (i s bundou), ale s noťáskem mimo. Myslím, že mě to stálo několik let života :-) až později jsem zjistila, že během hysterického vyhazování věcí jsem doma nechala kraťasy, kalhoty a blok... Abych nezapomněla, proti trudomyslnosti jsem sice neměla sbalený míč, ale mamka s Mírou mi na tajňáka přibalili Shauna (přece by nezůstal doma) :-)




Abych si nervíky připravila dostatečně, ve vlaku jsem zjistila, že můj ISIC je u Míry v peněžence, protože mi ho v Praze nechával prodloužit...ale pas jsem měla u sebe a to bylo hlavní :-)

Nakonec jsme se Zuzkou odletěli směr Lisabon asi se 40 minutovým zpožděním - nejspíš to měla být příprava na portugalskou čtvrthodinku :-)


Žádné komentáře:

Okomentovat